Proč nejíst často, když chcete zhubnout

Kofein, alkohol, inzulin a dřevorubec Jára

V předchozím příspěvku jsme se v jednoduchosti podívali na to, co se děje v našem těle, když se najíme. Klíčovou roli zde hraje inzulin. Aby si tělo dobře poradilo s přijatou potravou, potřebuje ale nejen tento hormon: potřebuje také dostatečnou citlivost těla na něj (citlivé inzulinové receptory). A právě nedostatečná citlivost těchto receptorů je jednou z hlavních příčin našeho tloustnutí. Jak k tomu dochází?

Znáte to: dáte si poprvé kávu, a ta vás “nastřelí” na dlouhou dobu. Dáte si pivo či skleničku vína, a cítíte takovou tu lehkou otupělost. Postupem času, kávu za kávou, pivo za pivem, si na dávku kofeinu a alkoholu zvykáme. Abychom dosáhli stejného účinku, musíme pomaličku zvedat dávky. Tělo si prostě na danou látku zvyká. Adaptuje se. A podobně je tomu i v případě inzulinu. Představme si dřevorubce Járu. Jára ráno vstane, posnídá jáhlovou kaši. Aniž si to Jára uvědomuje, jáhlová kaše způsobí vyplavení inzulinu, který se postupně postará o glukózu vzniklou snězením snídaně. Inzulin pak opět klesá. Někdy v poledne si Jára sedne na pařez a rozbalí svačinu: chléb s tvarohem (ano, plnotučným, a ten chléb je samozřejmě kváskový. Jsme totiž v 18. století a tvaroh je od sousedovic kravky, která ho ráno sledovala, když šel do lesa, přežvykujíc trávu a mávajíc vesele oháňkou. A jen tak mimochodem: nikdo neumí upéct chleba tak, jako Járova žena!:-). Jára nic neví o glykemickém indexu, ale i tak se inzulin vyplaví, postará se o glukózu a opět klesne. Večer přijde Jára konečně domů. Těší se, protože má slíbenou smaženici (ano, smaženici navečer, včetně žloutků, s přidanou slaninou a smaženou na vepřovém sádle. Ne, Jára nemá vysoký cholesterol, ani nemá “pneumatiku” kolem pasu). Po večeři se opět inzulin zvedne a klesne. Jára má inzulinové receptory ve skvělé kondici, citlivé na inzulin. Jí přirozenou potravu, zpracovanou jen mechanicky, ne chemicky. Má náročnou práci, a přesto jí většinou třikrát denně.

Jeho vzdálený potomek Jára II. už sedí v kanceláři: snídaně – svačina – oběd – svačina – večeře. Nepočítám možné sladké nápoje a dobrůtky. Na to vše reaguje inzulin tím, že se vyplavuje do těla. Většina jídel, co Jára II. jí, je značně průmyslově zpracována, a vyvolává tak mnohem vyšší inzulinovou odezvu. To má za následek, že Jára II. má prakticky po celý den zvýšenou hladinu inzulinu. A vzpomeňme na kávu a alkohol: tělo se začne adaptovat. Inzulinové receptory znecitliví. Aby si tělo poradilo s glukózou, zareaguje zvýšeným vylučováním inzulinu. To vede k dalšímu znecitlivění inzulinových receptorů, a tak to pokračuje dál a dál. Na konci budeme mít tlustého Járu II., možná s cukrovkou II. typu, možná s metabolickým syndromem, či s nějakým dalším civilizačním onemocněním.

Hormonální teorie obezity

Jason Fung vydal v roce 2016 geniální knihu (Fung 2016), která vysvětluje, proč je obezita záležitostí hormonů, a ne množství kalorií. Tomu jsme se v krátkosti věnovali v prvním článku. Velmi doporučuji shlédnout toto video, díky Margit Slimákové i s českými titulky, ve kterém J. Fung srozumitelně popisuje hormonální teorii obezity. Inzulin si můžeme přestavit jako skladovací hormon: jednou z jeho důležitých funkcí je ukládat energii “na horší časy” – do tukových zásob. Tím, že jíme spoustu vysoce zpracovaných sacharidů, že je jíme každé 2-3 hodiny,… se nám v těle vyplavuje spousta inzulinu. To pak vede k tomu, co zažívá Jára II., jak jsem popsal výše. Zvýšená hladina inzulinu totiž vede k tloustnutí, a to dokonce bez ohledu na kalorický příjem! (Russel-Jones 2007). Z provedených studií totiž víme, že přestože testované subjekty snížily kalorický příjem, zvýšená hladina inzulinu způsobila váhový přírůstek (Henry, 1993). To dobře znají lékaři i lidé trpící diabetem II. typu. Ano: pokud chcete spolehlivě ztloustnout, nemusíte ani více jíst. Stačí si “píchat inzulin” (podobný efekt má i dlouhodobě zvýšená hladina kortizolu, ale o tom někdy příště).

Jak z toho ven?

V podstatě je to velmi jednoduché: pokud nadměrné množství inzulinu vede k nabírání tukových zásob, pak je třeba snížit množství inzulinu, které se nám do těla vyplavuje. Převedeno do praxe to znamená např.:

• zcitlivit inzulinové receptory;
• snížit příjem sacharidů;
• vyhýbat se průmyslově zpracovaným potravinám;
• pravidelnou fyzickou zátěž
• a tak dále.

A o tomhle tématu zase příště 🙂

Literatura:

1. Fung, J.: The Obesity Code: Unlocking the Secrets of Weight Loss. Greystone Books 2016.
2. Russel-Jones, D. – Khan, R.: Insulin-associated weight gain in diabetes: causes, effects and coping strategies. Diabetes, Obesity and Metabolism, 2007, 9 (6), s. 799-812.
3. Henry, P. R. et al.: Intensive Conventional Insulin Therapy for Type II Diabetes. Diabetes Care, 1993, 16 (1), s. 23-31.