Postem ku zdraví I. aneb 10 důvodů, proč držet půst

Půst a hladovění – vymezení pojmů

Omezený přísun jídla po určitou dobu provází lidstvo od nepaměti. V českém prostředí se pro omezení přísunu živin používají různé termíny: hladovka, hladovění, půst,… Záměrně používám slovo “půst”, jako označení vlastního rozhodnutí pro nějakou jídelní restrikci. Termínem hladovění budu označovat nedobrovolné omezení přísunu jídla.

Jestli naši dávní předkové před desítkami a stovkami tisíc let praktikovali půst, to se asi nikdy nedozvíme. Ale jisté je to, že s hladověním se setkávali: byla období relativní hojnosti potravy, a naopak období, kdy byla potrava velmi omezená, nebo vůbec žádná. Nebudeme se zde pouštět do nějakých evolučních argumentů, ale myslím, že se všichni shodneme na tom, že aby naši předkové přežili, tělo si muselo vytvořit určité postupy, jak se s obdobími hladovění vypořádat – jak zkrátka přežít.

Půst jako dobrovolné zřeknutí se potravy nebo její určité části je také velmi starý, prastarý. Snad v každé kultuře a každém náboženství najdeme nějakou formu postu: všichni známe např. postní dobu u křesťanů, ramadán u muslimů,… Půst bývá tradičně spojován s duševní či tělesnou očistou. A jak uvidíme, moderní vědecké výzkumy tomu dávají zapravdu.

Autofagie – nejsilnější “lék”?

Možná jste to slovo už slyšeli. Do široké veřejnosti proniklo zejména loni, když Nobelovu cenu za fyziologii či medicínu dostal Yoshinori Ohsumi, který v 90. letech 20. století popsal mechanismy za tímto tělesným procesem (1).

Slovo autofagie pochází z řečtiny: “auto” (sebe) a “phagein” (jíst) – můžeme ho tedy volně přeložit jako “jezení sebe sama“. Hm, to jsem se s překladem moc nevyznamenal, co? Vypůjčím si tedy raději citaci z nedávné bakalářské práce na toto téma: “Autofagie je základní homeostatický proces – jeden ze základních mechanismů přežití v nepříznivých podmínkách. Autofagie chrání buňky různými způsoby: buňky jsou schopné rozložit své vlastní komponenty, recyklovat živiny, přetvářet se a zbavovat nežádoucích cytoplazmatických složek (a to vše zvláště nejen za podmínek nedostatku výživy). (…) Autofagie hraje důležitou roli při vývoji i potlačení nádoru, v imunitě a je nezbytná pro adaptaci na různé stresy z prostředí jako např. hladovění. Nedávné studie dokazují, že role autofagie je klíčová v imunologické kontrole bakteriálních, parazitárních a virových infekcí.” (Vávra 2011, s. 7). Takže stručně, jasně a zjednodušeně: autofagie tělo čistí od starých, poškozených a nezdravých buněčných částí, které jsou pak použity jako zdroj energie nebo stavební kameny dalších produktů.

Jedním z hlavních spouštěčů autofagie je půst/hladovění. Když tělo začne strádat, spustí “obranné procesy”: začne “uklízet”. Už v 60. letech 20. století vědci zpozorovali tuto činnost: buňka je schopna rozložit své vlastní poškozené části tak, že je obalí speciálním vakem a pošle do místa (lysozom), kde se obsah vaku rozloží a recykluje – k dalšímu použití. Určitě jste už slyšeli o lidech, kteří se údajně vyléčili z rakoviny tím, že prostě drželi dlouhý půst – možná aniž by to věděli, spouštěli tím autofagii. Autofagie je v posledních letech jednou z vědeckých “superstar”. Její dlouhodobé účinky na lidský organismus se nezkoumají snadno, zejména kvůli etickým problémům (odepření přísunu jídla atd.), takže na robustní vědecké výsledky si teprve počkáme, ale už nyní máme fantastické zprávy: autofagie je důležitá v prevenci Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby, celé řady civilizačních onemocnění. Autofagie vyvolaná postem ochraňuje tělo před nežádoucími účinky chemoterapie a naopak zcitlivuje rakovinné buňky pro chemoterapii (Nieker 2016). Dokonce dnes víme, že i mozek, dříve považovaný za “metabolickou baštu” chráněnou před nedostatkem živin, podstupuje neuronální autofagii (Alirezaei 2010).

Studie na hlodavcích prokázaly, že autofagie zvyšuje délku života. Výsledky longitudálních studií na opicích budou známy až za takových 20 let, ale už dnes se vědecká komunita shoduje na tom, že autofagie je úžasný “elixír mládí”. Bergamini a kol. k tomu dodávají: “Omezení kalorického příjmu je nejsilnější zákrok proti stárnutí, jaký jsme dosud objevili.” (Bergamini 2007, s. 69).

Nové studie také prokazují významnou roli půstu pro zlepšení reprodukčního zdraví u žen (zejména v souvislosti se syndromem polycystických vaječníků (Nair-Khawale 2016).

Shrnuto a podtrženo

Se studiemi o zdravotních benefitech půstu je potíž: většina z nich jsou preklinické studie, mají rozdílny design (různé doby a délky půstu), většinou neřeší typ potravy, které jedinec přijímá mimo období půstu, neberou většinou ohled na pohybovou aktivitu. Mnohem více jsou prozkoumány účinky na zvířatech.

Ale i tak jsou výsledky fascinující. Shrňme si je:

• snížení oxidativního stresu a zánětu;
• zvýšená citlivost na inzulin – ochrana před diabetem 2. typu;
• ochrana před rakovinou i pomoc v boji s ní;
• snížení arterosklerózy a oběhových onemocnění;
• zlepšení paměti a koncentrace;
• snížení krevního tlaku;
• zvýšení spalování tuků;
• snížení leptinu;
• snížení nadváhy a obezity;
• snížení revmatoidní artritidy;
• snížení astmatu;
• zlepšení reprodukčního zdravi;
• celkově “protistárnoucí” funkce a zvýšení délky dožití.

10 důvodů?

Abych se přiznal, na začátku jsem trochu kecal. Neměl jsem v hlavě 10 důvodů, proč držet půst. Ale jako nadpis to zní lépe než třeba “3-15 důvodů podle toho, jak jste obézní/nemocní” 🙂 Myslím, že důvodů, proč půst vyzkoušet, je opravdu nespočet. A ze zdravotních benefitů pak může těžit i psychika: jednak podle staré (a platné) zásady “v zdravém těle zdravý duch”, jednak proto, že půst byl odedávna spojován s větší usebraností, vnímavostí a zamyšlením se nad sebou samým i okolním světem. To je, myslím, velmi důležitý aspekt: dnes, v čase nadbytku a “rozežranosti”, se můžu vědomě rozhodnout na nějakou dobu se jídla dobrovolně vzdát. Třeba jen na pár hodin. Kromě všech výše uvedených aspektů je to šance si uvědomit, že jídlo není samozřejmost. Že máme velké štěstí, že máme co jíst. Že stovky milionů lidí denně nedrží půst, ale hladoví. A že jsme všichni na jedné lodi…

V příštím článku se budeme věnovat různým formám půstu, srovnáme si je a řekneme si pár tipů, jak začít a jak hned neskončit.

Literatura:

1. Vávra, D.: Autofágie v imunitním systému. Bakalářská práce. Praha, Univerzita Karlova 2011 – přístupno zde.
2. Nieker, G. Van et al: Enhanced Therapeutic Efficacy in Cancer Patients by Short-term Fasting: The Autophagy Connection. Front Oncol 2016; 6; 242 – přístupno zde.
3. Alirezaei, M. et al: Short-term fasting induces profound neuronal autophagy. Autophagy 2010, Aug 16; 6(6): 702–710 – přístupno zde.
4. Bergamini, E. et al: The role of autophagy in aging: its essential part in the anti-aging mechanism of caloric restriction. Ann N Y Acad Sci. 2007 Oct;1114:69-78.
5. Nair, P. M. – Khawale P. G.: Role of therapeutic fasting in women’s health: An overview. J Midlife Health, 2016 Apr-Jun; 7(2): 61–64 – přístupno zde.
6. Longo, V. D. – Mattson, M. P.: Fasting: Molecular Mechanisms and Clinical Applications. Cell Metab. 2014 Feb 4; 19(2): 181–192 – přístupno zde.